OMYL!

Téměř všichni lidé, zasažení diagnózou Golf, vykazují velmi podobný průběh. Nejprve se zpovzdálí snažili zjistit, cože to golfisté na té hře mají. Poté je nějaký známý vzal s sebou či obchodní partner pozval na golfovou akademii a tím bylo zaděláno na infekci.

Při této příležitosti dostali do ruky poprvé golfovou hůl, a po krátké instruktáži o držení hole, postoji a technice švihu se postavili na odpaliště. Zkusili nejprve naprázdno chytit hůl, zaujmout ten směšný postoj a máchnout do prázdna. Do této chvíle vše vypadalo dobře, vždyť při pohledu na kolem trénující na tom přece nic není.

Teď však mají před sebou míček a jejich úkolem je dostat ho aspoň do vzduchu. A najednou se ukazuje, že to vůbec není tak jednoduché, potvora hůl si dělá, co chce a míček ne a ne vzlétnout. Slabší povahy zahazují náčiní a jdou pryč, většina z nás se však zapře a řekne si, že to přece musí dokázat.

Pak se jednou všechny chyby (někdo mi řekl, že při golfovém švihu jich mohu udělat až 580) nějak navzájem zkombinují, hůl trefí míček správně a on krásně letí tam, kam má.

To je rozhodující okamžik golfové kariéry!

Od této chvíle už to bude infikovaný člověk chtít zažívat pokaždé, prostě přistoupí na tuto životní výzvu a je polapen. A to teprve stojí na cvičné louce (driving range), další výzvy přijdou na ostatních tréninkových plochách a ta největší pak na samotném hřišti. Ale o tom třeba až příště.