Povídání westíka Golfíka 3 – Co je to vlastně golf
28. 6. 2010 | Seriál westíka Golfíka - pro děti
Ahoj přátelé - tak dneska si řekneme něco o tom, jaký je vlastně ten golf a o co v něm jde - čím se liší od jiných her, proč některé lidi nezajímá a proč jiné (včetně nás, westíků) zase uchvacuje.
Golf je opravdu speciální hra na speciálním hřišti. Ke hře potřebujeme kromě sportovního oblečení také základní výbavu – minimálně sadu holí a hodně golfových míčků. Naším cílem na golfovém hřišti je vzít správnou hůl, postupně trefovat míček a dostat jej až do malé jamky - a to pokud možno s co nejmenším počtem úderů. Na jednom hřišti je těch jamek samozřejmě více – velká hřiště jich mají 18 nebo třeba 36, menší jenom 9. Golfová hra se hraje zpravidla na 18 jamek. Hřiště může golfista hrát třeba i sám, častěji se však chodí ve dvojici, trojici, nebo čtveřici. Pejsci se nezapočítávají – i já mám však rád, když mám nějakou společnost.
Hra na každou jamku má několik fází. Začínáme odpalem na odpališti, pokračujeme hrou v poli (na krátce střižené trávě ferveji, v horším případě ve vysoké trávě rafu nebo v některé z překážek – vodní překážce nebo pískovém bankru). Hru končíme na grínu neboli jamkovišti, kde se pěkně třepetá vlaječka v jamce. Když jsme do té jamky zahráli náš míček, máme ji odehranou – spočítáme si počet úderů, na který jsme jamku zahráli, a jdeme na další jamku (v případě dobrého výsledku pěkně se zdviženým ocáskem).
Dlužno říci, že každá jamka je jiná – mají různé délky a různé obtížnosti. Počet úderů, na který by jamku zahrál profesionál, se nazývá par jamky (par krátké a lehké jamky je 3, par dlouhé jamky bývá 4-5). Když sečteme par všech jamek dohromady, dostaneme par hřiště. Par průměrného hřiště je 72 – výborný golfista tedy potřebuje právě tolik úderů na jeho zdolání. Golfovou hru vyhrává samozřejmě ten, kdo má nejmenší celkový počet úderů. Výkon golfistů pak můžeme vyhodnotit počtem úderů nad par hřiště a pokud jsme už registrovaní hráči, naše výkonnost je měřená tzv. hendikepem. Je to číslo od 0 do 54 a vyjadřuje vlastně totéž - kolik úderů nad par potřebujeme na zahrání 18 jamek průměrného hřiště.
To je tedy princip golfové hry a golfových výkonů, ale páníček mi vysvětlil, že jsou i jiné možnosti počítání a jiné druhy hry - o tom si řekneme někdy jindy.
A co je na tom golfu vlastně tak úžasné? Někdo říká, že nic – je to nuda, jenom se tak chodí a sem-tam se bouchne do míčku. Žádné napětí, žádná zábava. Ale my golfisté víme, že je to jinak. Tolik holí nemá nikdo, jak máme my (ještě že je nemusím nosit já, páníček je má v begu na ramenou) - jak ale vybrat tu správnou? Cesta k jamce se zdá sice na první pohled jasná a jednoduchá, ale často je velmi dobrodružná – číhá na ní tolik nástrah, že by to jeden vůbec neřekl. A ještě i na tom grínu se to dá všechno změnit – buď napravit nepovedenou hru v poli, nebo naopak pokazit i krátký pat (úder do jamky). Taky se celkem slušně naběháte – při průměrné golfové hře na velkém hřišti projdete 6-8 km a v pohybu tam strávíte i čtyři hodiny!
Navíc – nejenom každé hřiště, každá jamka je jiná, ale i každý den je jiný. Někdy se třeba páníčkovi povede tak senzační úder, jako by byl profesionál. Ale z té samé pozice napodruhé stěží trefí míček… Můžete mít natrénováno kolik jenom chcete, stejně je polovina úspěchu v hlavě. V golfu mnohem více než jinde platí – jednou si dole, jindy nahoře. I proto vás lidi možná tolik přitahuje – chcete si zkrátka dokázat, že to umíte. To my westíci si nic dokazovat nemusíme – když něco umíme, tak to opravdu umíme (třeba hledat golfové míčky). Ale nemám to páníčkovi za zlé, že chce na golfu trávit skoro každou volnou chvíli. Tedy pokud mě vezme s sebou – někdy mě totiž nechá doma a to já nemám rád…
Autor: Peter Mederly
Štítky: o golfu, pro děti, škola golfu, začátečník
