Prohřešky proti etiketě aneb Osvědčení 1
21. 10. 2010 | Golfový průvodce
V letošním roce se v českém golfu objevil „nový“ fenomén, osvědčení pro hru na hřišti namísto obávané zkoušky golfové způsobilosti. Co tato změna přinesla a co může přinést v budoucnu? V dnešním článku se podíváme na obavy z porušování etikety.
Jaký je největší rozdíl mezi těmito dvěma následníky tzv. Zelené karty? Teoreticky stačí novému golfistovi jen prokázat svému garantovi, že umí vzít do ruky golfovou hůl, zná základní pravidla golfové hry a hlavně že se umí na hřišti chovat. Při zkoušce musel toto vše prokázat klubovému profesionálovi (nebo cvičiteli golfu) a navíc zahrát přesně definovaný výsledek na 9 jamkách. Garantem může teoreticky být zkušený hráč s hendikepem nižším, než 28, ovšem musí být jmenován sportovně technickou komisí klubu. Praxe je ovšem v řadě klubů taková, že garanty jsou jmenováni opět cvičitelé a profesionálové, kteří zachovávají stejný postup. Jeden rozdíl je tedy v tom, že výsledek na 9 jamek není nikam zaznamenáván, druhý, ten podstatnější pak ten, že na serveru České golfové federace by u každého nového hráče mělo být uvedeno jméno jeho garanta.
Nebudu zde hodnotit, zda je tento přístup správný či nikoliv, rozsáhlá diskuse na toto téma probíhá na všech frontách, spíše se na to podívám z pohledu obyčejného hráče.
Budu-li upřímný, je mi jako hráči docela jedno, jakým způsobem získal hráč oprávnění přístupu na hřiště. Ovšem už mi není jedno, jak se ten který golfista na hřišti chová.
Oblékání
Co se týče oblečení, zastávám názor, že na hřiště bychom měli chodit v golfovém oblečení. Když jsem před časem hrál v Anglii, recepčního vůbec nezajímala naše golfová kvalifikace, ale nelenil vylézt zpoza pultu, aby zkontroloval naše oblečení a teprve poté nás na hřiště pustil.
Chování
Součástí přípravy nového hráče by měla být výchova ke správnému chování na hřišti. Z dění na našich hřištích však mám pocit, že tato oblast byla vždycky zanedbávána. Vůbec není výjimka, že se hráči na hřišti chovat neumějí, ruší spoluhráče, nezachovávají pořadí hry apod. Naproti tomu jsem měl skvělý pocit z diváků Czech Open na Čeladné, kdy zejména v neděli byla návštěva poměrně vysoká a diváci se chovali vzorně.
Jsme svým způsobem všichni stejně postižení, a tak se mi líbí, když se navzájem na parkovišti, v klubovně či potom na hřišti slušně pozdravíme. Vyvolává to ve mně pocit sounáležitosti.
Tempo hry
O tempu hry jsem se docela obšírně rozepisoval minulý týden, nicméně jednu poznámku si neodpustím. Něco jiného je, když se hráči moc nedaří a z toho důvodu hraje více ran, než by chtěl a hledá míček častěji, než je mu milé a něco jiného je, když hraje sice dobře, ale provádí před každým úderem spoustu cvičných švihů, po hřišti se pohybuje tempem, že by ho i šnek předběhl, dlouho přemýšlí nad výběrem hole apod.
Závěrem
Můj názor na Osvědčení je ten, že pokud garant splní správně svou povinnost, pustí na hřiště vychovaného golfistu, s nímž nebudou mít spoluhráči žádné problémy (snad s výjimkou jeho horší, a tudíž o něco pomalejší hry). Nedělám si žádné iluze o tom, že na hřištích zavládne naprostá pohoda, všichni se na sebe budeme jen usmívat, hra bude plynulá a všichni budeme šťastní. Ke zlepšení golfového prostředí je nutné neustále vychovávat.
Výchovu golfistů, starých i nových, však nemůžeme nechat jen na trenérech, maršálech či jiných činovnicích klubů, musíme k ní přispívat i my, ostatní. Někdy to vyžaduje i pořádnou dávku osobní statečnosti, zažil jsem bohužel i případ, kdy si arogantní golfista pozval na hřiště na pomoc své bodyguardy, aby spoluhráči vysvětlili, kdo je na hřišti pánem.
Ať vás taková situace nepotká a potkáváte jen samé slušné a vychované golfisty!
Autor: Jiří Mrňák
Štítky: o golfu, škola golfu, začátečník
